Budoucnost nezačíná u volební urny
Volby rozhodují o tom, kdo bude vládnout. Budoucnost se rozhoduje o pár let dřív — ve školách a v hlavách.
„Budoucnost se nevolí jednou za čtyři roky. Tvoří se každý den.“
Volby jsou skvělá věc a chodit k nim má smysl. Ale je v tom jeden tichý omyl: chovat se, jako by se budoucnost rozhodovala ten jediný den u urny. Ve skutečnosti se rozhodla dávno předtím — ve školních lavicích, u večeří, v knihovnách a v tom, na co jsme děti naučili se ptát.
Co budoucnost opravdu vyrábí
Žádný hlas nenaučí dítě počítat, snít nebo vydržet u těžkého úkolu. To dělají lidé a prostředí kolem něj. Politika nastavuje pravidla hry, ale hru hrají generace, které jsme připravili — nebo nepřipravili.
Budoucnost roste z věcí, které se na hlasovacím lístku neobjeví:
- ze vzdělání, které učí myslet, ne jen opakovat,
- ze zvídavosti, kterou jsme nezadusili „na tohle není čas“,
- z ambice představit si svět lepší, než je ten dnešní.
Lístek do urny rozhodne o příštím období. Co dáme dětem do hlavy, rozhodne o příštím století.
Výzva, která nepatří žádné straně
Tohle není proti volbám ani pro nějaký tábor. Je to připomínka, že odpovědnost za budoucnost neodevzdáme spolu s obálkou. Zůstává nám každý den — jako učitelům, rodičům, sousedům, kolegům.
Tak ji neodkládejme na příští volby. Zeptejme se dnes jednoho dítěte na to, o čem sní. A pak mu pomozme zjistit, jak se k tomu dostat. To je politika budoucnosti, kterou zvládne každý.
„K urně jdeme jednou za čas. K dětem můžeme jít hned teď.“